Na pravdu moc krásný

=> And One - Killing the Mercy <=

Ždibec touhy, špetku snů

kombinovat s čistotou
duše, která propadne
jen duši, co k ní pasuje.

Moc práce si nedává,
u tebe si ale sáhl
na dno dřiny. Poklona.
Občas se to povede.

Není žádný amatér,
bůh musí být alchymista.
A pak je asi celkem fér,
že spojil naše časy, místa.

Dívám se na tu tvář,
usnout nejde,
když tady nejsi.

A když přicházíš blíž,
to jiskření…

Jde z něj až strach.

Dvě stě dvacet mi dá
vlastní srdce.
Jenom mě chytni.
Drž moje ruce.

A setři slzy.

Nenápadně pod kůži
ještě trochu jedu dát.
Smyčka už se stahuje.
Měj ho ráda, měj ji rád.

Jiskří to? Pak hořet začne.
Bůh musí být pyroman.
Od prvního okamžiku
nechal nás tomu napospas.

Dívám se na tu tvář,

mráz po zádech
a sotva dýchám.

Držíš moje ruce.
To jiskření.

Teď už mám strach.

Dvě stě dvacet mi dá
vlastní srdce.
Rty, vůně, kůže.
Bránit se nechci.

Dýchej se mnou…

Spousta společných snů…
„Drž se, provedu tě
světem.“

Spojuje nás, splňme je,

když můžeme.

My můžeme!

Na pravdu moc krásný.
Srdce buší, hlava se brání.
"Obavy zmizí.
Milujme se."