Prach

=> Lord of the Lost - Six Feet Underground <=

„Poprvé kolena se sama podlomí,
podruhé téměř ztrácíš drahé vědomí,
potřetí srdce je rváč
a nakonec mi všechno spočítáš.“

Když všechen ten prach
proměníš v jasný slunce svit
a ke všemu - osud ti na to
jen tak kýv´.

Vědět to dřív,
že mě to zase přebolí,
do spárů tvých se
vřítím ještě rychleji…

„Možností není moc, je vlastně jediná,
to nejkrásnější vždycky v očích začíná.
Projdeme světlem i tmou,
neboj se, všechno to s grácií...

…to přežijem´.“
Vždycky mi ve tvář vpálíš smích.
Tvůj věčný ráj,
šampaň a postel s nebesy…

Vědět to dřív,
že tohle bolet nebude,
rozum by kýv´,
ale takhle chápej, osude.

„Nejhezčí úsměv, co máš…
Proč pořád odmítáš?
Odmítáš…“

Jen ze zvyku,
je přece přirozený krok
bránit se všem,
kteří mají tuhle moc.

Vědět to dřív,
že ty ji nechceš použít,
rozum by kýv´…

Pálí mě tvář,
když se jí tou svou dotýkáš,
jen nedopusť,
aby ta bolest ustala.

Pálí mě tvář,
to nejhezčí, co prožívám,
tak nedopusť,
aby ta bolest ustala.

Všechen ten prach
proměníš v jasný slunce svit.