„Nebylo, bylo,
v pohádkách řekli by
„kdysi“.
v pohádkách řekli by
„kdysi“.
Hledal jsem poklady,
toužil jsem si
plnit sny.
toužil jsem si
plnit sny.
Trvalo věčnost,
než zjistil jsem, že
o to tu nejde.“
Fakt ne?
než zjistil jsem, že
o to tu nejde.“
Fakt ne?
„Chtěl jsem se
přiznat.
Dlouho to nešlo, až teď.
Dlouho to nešlo, až teď.
Už nejde jen tak stát
a nic neříkat.
a nic neříkat.
Chci tě dojímat
tím, jak tě mám rád.
A na nic nemyslet.
tím, jak tě mám rád.
A na nic nemyslet.
Nebýt nad věcí,
prožít sladký žal.
prožít sladký žal.
Z patosu zámky se
staví fakt samy,
vždyť víš.
staví fakt samy,
vždyť víš.
Čekání na červánky,
na svítání…“
Poslední soud.
na svítání…“
Poslední soud.
„Na louce rozkvetlý
nesedět sám.
Ty krásy nespočítám.
nesedět sám.
Ty krásy nespočítám.
Kolik jich bylo…
A kolik jich ještě smím mít?“
A kolik jich ještě smím mít?“
Zahalen iluzí,
s bolestnou grimasou.
s bolestnou grimasou.
„Už nejde jen tak
stát,
na nic nemyslet
a nic neříkat.
na nic nemyslet
a nic neříkat.
S výdechem
dávám všechno všanc
včetně velkých snů.
dávám všechno všanc
včetně velkých snů.
Naposled.
Všechno vsadil bych
jenom na lásku.“
Všechno vsadil bych
jenom na lásku.“