Moc a prachy (for L. T. W.)

=> Welshly Arms - Legendary <=

Všude kolem mlha,
postava v dálce v obrysech.
„Čekáš na odpověď.
Jenže – stojíš o ni teď?

Rychlost ruku v ruce
s tvou ďábelskou povahou…
Jen si ke mně přisedni.
Budeme si dobře rozumět.“

Stírám si prach
ze spánků, když
se blížíš, nakláníš…

„Jsem anděl rebel,
jdu přímo z nebe.
Víš, že je to s tebou sakra vážný,
když jsem právě já tvůj anděl strážný?

Jsem anděl rebel,
jdu rovnou z nebe.
Rada nejlepšího povolala,
konkurence by se nechytala.“

Zmateně se dívám
na postavu před sebou,
dobře oblečenou,
mluví obchodnickou hantýrkou.

S hlasem, který poznám,
jen ho jednou slyším.
„Příště už se neskloním.
Příště se nic nestane.

Příště už ne,
teď už máš mě.
Já vím, jak na to jít…

Tak žádný strachy!
Mám moc i prachy.“
Vážně by to v nebi takhle chtěli?
„Možná o mně všechno nevěděli.

Čí zákon platí,
když umím platit?
Když vím, komu o co říct se sluší,
pro tvý živý tělo, živou duši.“

Nebudu toho někdy litovat,
že lítáš takhle nízko nad zemí?
„Lítám tak nízko, zákaz nezákaz,
chci být blízko, vždycky nadosah.“

Nebudeš toho někdy litovat,
že jsi blízko mě tak hrozně rád?

„Jsem anděl rebel,
jdu přímo z nebe.
V nebi vybírali kluky strážný
a já jsem byl drze nerozvážný.

Tak žádný strachy.
Mám moc i prachy!
To víš, nebe není celý svatý.
Neznám hezčí důvod pro útraty.“

Tanči tak, jak jsi chtěl

=> Twenty One Pilots - Fairly Local <=

Do pekel a ještě níž
se propadáš a netušíš,
o světě se dozvídáš
z doslechu od ostatních.

Jako by to byl klam,
jako by nebylo
kam utíkat.
Utéct? Ale kam?

Máme to sepsaný,
máme to sečtený.
Jsme tam, kde jsme začali.
Tam, kde už jsme stáli.

Do nebe a ještě výš
vylétáš a netušíš,
o světě se dozvídáš
skrz závoje mlhy a snů.

Máme to sečtený
a jak to tak vypadá,
zatím to prochází,
zatím jsme na nohou.

Zatím to vypadá,
že se nic neděje.
Však ono nás zklame
zdání té naděje.

Přidávej na síle,
dokud ji cítíme.
Přidávej promile
a tanči tak, jak jsi chtěl.

Přidávej na plynu,
dokud jsme naživu!
Přidávej a zariskuj
nezvratná rozhodnutí.

Přidávej a nevracej,
zakřič tak, jak jsi chtěl.
Dělej to jako já.
Jen riskuj a neměj strach.

Zámky z patosu

=> Rag'n'Bone Man - Life in Her Yet <=

„Nebylo, bylo,
v pohádkách řekli by
„kdysi“.

Hledal jsem poklady,
toužil jsem si
plnit sny.

Trvalo věčnost,
než zjistil jsem, že
o to tu nejde.“
Fakt ne?

„Chtěl jsem se přiznat.
Dlouho to nešlo, až teď.

Už nejde jen tak stát
a nic neříkat.

Chci tě dojímat
tím, jak tě mám rád.
A na nic nemyslet.

Nebýt nad věcí,
prožít sladký žal.

Z patosu zámky se
staví fakt samy,
vždyť víš.

Čekání na červánky,
na svítání…“
Poslední soud.

„Na louce rozkvetlý
nesedět sám.
Ty krásy nespočítám.

Kolik jich bylo…
A kolik jich ještě smím mít?“

Zahalen iluzí,
s bolestnou grimasou.

„Už nejde jen tak stát,
na nic nemyslet
a nic neříkat.

S výdechem
dávám všechno všanc
včetně velkých snů.

Naposled.
Všechno vsadil bych
jenom na lásku.“

I když nevěří, zatím žije

=> Rag'n'Bone Man - Lay My Body Down <=

„Všechno, co jsem chtěl,
teď svírám v náruči.
A i když nevěří,
zatím žije, zatím dýchá.“

Kam se vytrácí

zázračná síla žít?
Jistojistě vím
jenom jedno.
Jenom to, že…

…že se zase řítím tam,

kde to sakra dobře znám.
V peklo věřím.

Dobře vím, jak vypadá.
Temnota a bezčasí.

„Šetři dech,

už neplakej.
Tvých slz už bylo dost.“

Šetřím dech,

neutíkám.
Nemá to budoucnost.

Je to blíž,
nemyslíš?

Nad hlavami.

„Mraky se
roztrhnou zas,
hvězdy se objeví.

V jejích očích strach,
když plynem na doraz
se léčí ze strachů,
který sílí. Ona šílí.

Srdce bušení,
tuší, tuší zlo.
Aby se nestalo,
rychle mizí.
Máme problém.“

Proč jsi nezmizel ty sám?
Víš, že smůlu přináším.
Já jsem problém.

„Dál ti ruku podávám.
Sílu na to, vílo, mám.

Šetři dech,
už neplakej.
Tvých slz už bylo dost.“

Toužím teď
jen v dešti stát.
Jenom tak pro radost.

Tančit s tebou,
s hudbou, bez ní.
Je to jedno.

„Obejmout
a utěšit.
Z pekla ji vyzvednout.“

Hraju a stále
nenacházím správný tón,
kterým to utnout,
který může vyniknout.

Dík, že jsi tady,

i když štěstí nenosím.

„Štěstí je blízko,
nejde ho minout.“

Zadrž dech,
když kloužu a
dolů se propadám.

„Šetři dech,
už neplakej.
Vždyť já tě uhlídám.“

Proměň noc
v jasný den,
vodu ve víno sladké.

„Šetři dech,
už neplakej.
Není to zas tak zlé.“

Věci, který nevidím

=> Gorillaz - Let Me Out <=

Volám, kde jste kdo,
světe, planeto!
Bože, armádo,
co se nestalo?

Kde to neležím,
proč nebolí mě hlava,
proč všechno převracím
a nejsem schopna slova?

Přestala jsem se bát,
najednou přišla rána,
chtěla jsem utíkat
a krásné panorama

mě k tomu svádělo,
bylo to jako droga.
Teď ležím s hlavou
bolavou.

Zprava, zleva, nevidím,
balanc je ten tam.
Vyvažuju, jak se dá,
ale nejspíš dolů posvištím.

Chtěla jsem létat
a dotýkat se hvězd.
Našla jsem tebe.
A nechala se unést.

Chci se jenom přesvědčit,
jestli neblouzním.
I kdybych se snažila,
jsou věci, který nevidím.

Jeden krásný den,
který odvrátil můj zrak,
sluncem zalitý, to fakt
nemohlo být jen tak.

Do žil se dral adrenalin
a do hlavy žár,
realita, paralela,
něco mezi tím.

Byla bych se bránila,
jen nebylo čím,
jen nebylo čemu.
Pořád tomu nevěřím.

Měla to být lekce,
nebo jenom trapný vtip?
Kloužu, padám, mizím,
snad mi dole bude líp.

„Do průšvihu řítíš se,
ale to už nejspíš víš.
Tvůj problém je pořád v tom,
že jsou věci, který nevidíš.

Do průšvihu padáš,
chtělo by to něco říct.
V tuhle chvíli víme jen,
že nemůžeme zhola nic.

A taky nevěříme.“

Nechtěla jsem odbočit,
jen dál hrát naši hru.
Vždycky, když mi takhle je,
upínám se k hip-hopu.

Nechtěla jsem zakončit

jízdu v horkých plamenech.
Chtěla jsem jen zažít
vítr v zádech, ruce v pěst.

Zabojovat
a dotýkat se hvězd,
přestat se bát
a pak se nechat unášet.

Unášet do neznáma.

Dunivý zvuk

=> The xx - A Violent Noise <=

„Kdybych jednou příležitost měl
promluvit, vypovědět,
kolik zmatku může zachvátit
jedinou, moji hlavu.

Za každý polibek, co dáš
a kterým mě odsoudíš
k šílenství,

šel bych přes celý svět,
jenom vypovědět,
že další chci.

Co dělat mám,
když už jsem přišel i o rozum?
Každý tón
změní se v tupý dunivý zvuk…

Chtěl jsem ti říct…
Všechno jsem předstíral.
Chtěl jsem stát
když ne u tebe, tak opodál.“

Věrný příteli,
láska tě popálila…
A já ti přála
jen to nejlepší.

Naštěstí už vím,
jak skončit trápení.
Vyšlu jiný, jiný tón.

Hlasy prorvou ticho,

tma se změní v světlo,
chci se k tobě dostat,
jen už žádný peklo.

Až ti podám ruku,
pak už budu tvoje.
Pane bože, kde jsi?
Aspoň budiž…

„Jak jsem moh‘ takhle
dlouho jen předstírat,
všem nalhávat,
že všechno mám…

Když každý tvůj polibek
shazoval mě z výšek až
do pekel.

„Kamarádka“ říkali
a já si jenom potají
něco přál.

Chtěl jsem ti říct…
Užijme si to tajemství.
Tak sladký je,
když o něm jiní ještě nevědí…

Ať žádný tón
v uších mi neduní.
Ať hrají dál.
Ať spolu protančíme nejen noc.“

Krasohled (for R. H.)

=> Flipsyde - Tower of Hollywood <=

Věřím na osudová setkání,
i když strach a hrůzu nahání
a pofidérně zní.
Za tohle dík.

Po prvním pohledu je
nasnadě řešení,
při druhém už nechápeš,
a nevěříš.
Má se to stát.

Chce se mi vykřičet,
že já tě nepotkat a nevidět,
byla bych jenom těžko tím,
pro co sama sebe mám

ráda až natolik,
že mě každá krize přebolí,
že odejde každý stín.
Odejdeš s ním?

Otoč se aspoň naposled!

Věřím ve spříznění duší
lidí, kteří
tolik let se neviděli
a pak se potkali.
A jasno měli. Není návratu.

Je to nezvratný,
stát se to mělo.
Tolik loučení a slz a chtělo
se mi mockrát křičet
„neodjedu“.

Svůj osud ale neošálím
a nepodvedu.

Jenom vrátit se zpět,
místo činu,
stálo nám to za to,
chci to zas!
A ty už jsi pryč.

Díváš se z oblohy
a určitě se bavíš.
Žádný strach,
žádný spěch.

Vpřed jeden krok,
zpátky pět.

Na společný písně dál

si tančíš pěkně zlehka sám…

Vím, že bys hrdý byl,
kdyby ses ještě jednou přesvědčil,
že jsem odešla,
a přesto s tebou zůstala.

Že jsi fakt někým byl
a že jsi pro mě hodně znamenal,
že tvoje slova přehrávám,
protože si na ně vzpomínám.

Podej mi svůj krasohled.

Tolik skel, tolik lásky.
Tolik polibků a slov, chci zpátky.
A ty se směješ shora.

Má duše spřízněná,
tohle jednoduše znamená,
že tě opustit nehodlám,
že díky tobě sama sebe ještě mám.

Že mě nepřesvědčí o pravdě
ani dáma s kosou, ani bůh.
Že zůstat v srdci znamená
žít.

Obyčejný prach

=> Tep No - Me and My Guitar <=

„Nedalo se odolat.
Spanilá jízda začíná.“
Proč šeptáš, máš z něčeho strach?

„Že všechno jednou odplaví déšť,
všechno jednou změní se zas
v obyčejný prach.“

Nemusíš se bát,
stačí poslouchat
a stačí tančit dál.
A nechtít vědět…
Nechtít vědět víc.

Nechci pravdu znát.

„Nedá se nic namítat.
Tahle hra má skvělý spád.“
Chci křičet, chci se s tebou
do rána smát, jen tak se smát.

„Právě takhle tě mám…
Takhle tě mám rád.

Tančit s tebou zas,
proměnit se v déšť
a obejmout tě tak,
že neutečeš pryč.“

Vypadám snad tak,
že chci utíkat?
Z postele s nebesy…
„Bože, kde teď jsi,
když nechápu?

Nedalo se odolat.
To kouzlo nešlo odehnat.
I když se zas trápíš,
pod kůží tě stejně mám.

Stejně tě mám dramaticky,

tak beznadějně rád!“

Ten šepot léčí žal.
Světlo protne tmu
a dotkne se mých rtů,
až přijdeš,
až políbíš mě zas.

Nemusím se bát,
stačí jen poslouchat
a tančit v rytmu.