Šla jsem s ním

=> Visions of Atlantis - Clerics Emotion <=

Na prokletí nevěřím,
na zázraky jakbysmet,
na pomluvy nedávám,
ale stěží odolávám lžím…

„Je spousta příběhů,
která o mně koluje.
A spousta těch, kteří
radost mají, když je zle.“

Trávíme čas navzdory všem
společně, krásně. Bojujem´.

Je to prokletí, nebo výsada?
„Je to znamení, nebo zapadám?“
V šedi tváří všech, kteří nežijí.
V tvářích pobledlých lidských zmijí.

Na příběhy já nehledím,
které o Tobě jdou.
Stále za Tebou, světlem, šerem, tmou
jdu a nechci vůni Tvoji ztratit.

„Jednou jsem řek´, že jakmile
důvěru získáš si mou,
půjdeme všem navzdory vpřed,
jsme ti, kteří se milujou,
jsme ti, co jim odporujou.“

Je to prokletí, nebo výsada?
Žije v zajetí… „Zrady a spásy.“
Trvá staletí. To už zamlada…
Věčný kolotoč a k tomu ty hlasy!

„Snad malá šance…
A možná boží mlýn…
Ve světě rozmarných…

Snad malá šance
v rukách Tě svírat…
Odpověď získat.
A milovat.

Vzpomínáš, byl jarní chlad,
hřál jsem Tvou ruku. Rád.
Bez chtíče, s čistým úmyslem.
S čistým úmyslem z lásky Tě hřát.“

Bez chtíče a bez výhrad
a beze strachu z pádu
šla jsem s ním.

Je to prokletí, nebo výsada?
Trvá staletí a… „A není mi známo…“
Kde má počátek, kdy s ním skoncujem´…
Trvá.

Speak slowly

=> Imagine Dragons - Radioactive <=

Spousta slov mi uniká,
mluv pomalu.
„Já nic neříkám.“
Spousta slov se vytrácí.

Noční jezdec se svou tmou,
s osamělým refrénem
v uších, sám se sebou.

Vyvstává nevyřčená myšlenka
s otazníkem v závěru.
Začne nová éra, tak se dívej.
Začne nová éra, jen se dívej.

Není to jedno. Není to jedno?

Když utíkat nestačí
a k tomu ještě ztrácí dech,
překonám to mlčení.

Když nestačí jen utíkat
a nejen pýcha předpovídá pád,
pak teprv ocení…

Vykřiknu dosud tajnou myšlenku,
sama sebe děsím. Řvu.
Ještě trochu dýchej, chvíli dýchej.
Začínáme znovu. Tak se dívej.

My šanci máme. My šanci máme!

Měníme čas, měníme styl.
Ne napořád, ne vždy jsme in.

Počítám kroky podél krajnice,
za tebou se prodírám.
Přijde nová éra, tak se dívej.
Začínáme znovu, v klidu dýchej.