neděle 21. srpna 2016

Moje milá temnoto

=> Disturbed - The Sound of Silence <=

Moje milá temnoto,
proč tě cítím stále blíž?
Moc o sobě zatím nevíme,
o své síle jenom tušíme.

A když přijdeš, svět se
rázem přetaví v deja vu.
A ticho protne výstřel.

Ten ticho protne, když se zdá,
že hvězda šťastná dopadá.
Že zářivější ještě nebyla.
Že nejlepší je právě tenhle čas.

Jenže temnota se
neptá, přichází. Zamrazí.
A na dotyk je hebká.

Stavět si domek z karet zas,
ne, děkuji, už nemusím.
Vítr foukne, on se kymácí,
srdce ještě pořád burácí.

Hlava, ta se ale klidně
zastaví. V deja vu.
A zazní zvuk ticha.

Na dopisním papíře
věta vedle věty vře.
Já tě dobře znám, a ty mě ne.
Stejně do kouta mě zaženeš!

Jednou stane
se to věru naposled.
Pak zbude prázdno.

Teď už známe tváře své,
jemně se jich dotkněme.
Pak se tebou nechám, temnoto,
obejmout a zničit jen proto,

že nechci šťastnou hvězdu
utrápit v bezhlavém deja vu.
Že chci jen zvuk ticha.

středa 3. srpna 2016

Nejkrásnější zlo

=> Thomas Bergerson - Children of the Sun <=

Když večer zahalí tma
celý tvoje království,
pověz mi, jaký může
úsměv skrývat tajemství.

Co oči prozradí,
aniž by nějak chtěly snad.
Ty jiskry v očích,
smutek a k tomu v srdci strach.

Přes den tak statečný
a neústupný světu vzdor,
potom to zajiskří a
zabuší to na poplach.

Potom se rozezvučí
v uších hlučný sirény
a rozum službu
bez varování vypoví.

Ten stav je
nevyhnutelný.

A ona
se nedá uplatit.

Jednou se vzbudíš,
přemýšlíš, jak skončil včerejšek.
Jednou se pro mou ruku
rozespale natáhneš.

Jiskry se v oheň často
jednoduše přetaví.
Potom je pozdě,
vládne láska, její bezpráví.

Stalo se nejkrásnější zlo,
jaký se mohlo stát.
A ráno najednou se
nejde jen tak neusmát.

Schovaní v království
a ještě chvíli před světem,
budeme mlčet, přát si,
ať je tady napořád…

Blíž!
Blíž už nejde jít.
Neztrácejme čas.
Je pozdě zapírat.

Hřích
jsme schopní odpustit.
Požehnání si dát
a z hloubi duše zas
bezmezně milovat.

Ten spád…
Žes ho nečekal?
To nikdo, kdo tě znal.
Divit ses nestačil.

Blíž!
Blíž už nejde jít.
Cítím tvoje rty
a z nich naději
na příští životy.