středa 25. května 2016

Honey (For E. R.)

=> Twenty One Pilots – Stressed Out <=


„Vrátil bych se tam,
kde jsme oba byli dřív.
Plni vizí, snů,
a nekonečných nadějí.

Nepřipraveni
na to, co má se stát.
Život je kolotoč
a hlavu pěkně pomotá.“

Vrátit se zpátky
znamená vrátit se k bolesti.
Život je krátký,
ale co když se zrovna nedaří?

„Jenom se jednou otočit
a zažít to zas.
Jenom to zpětně uvidět
a užít si krás.

Byli jsme mladší a
tak krásně naivní.
Byli jsme čistší a
velkým žitím nezkažení.“

Jak jsme se vysekali
ze všech těch svých průšvihů,
jak jsme si lhali, že už
nikdy horší nepřijdou.

Jak jsme si říkali, že
ani s času odstupem
se jim ani jednou
ne a nezasmějem‘.

„Jenomže po letech se
ve vzpomínky mění strach
a najednou se tomu všemu
člověk prostě musí smát.

Vždycky se přistihneme,
že se k tomu vracíme.
Slzy z očí tečou,
když se sami sobě smějeme.“

Když se zpátky otočím
na okamžik,
bolestivý je vlastně jen
to vzpomínání.

Jen to, jak plyne čas.
Já bych se vrátila
tam, kde jsme byli dřív.
Ale jen proto, že
bys tam byl ty.

„Vždycky nám bylo dobře,
nikdy to nic nezmění.
A už vůbec ne to,
že jsme dospělí.

Šli jsme sluncem, deštěm,
střízliví i opilí,
šli jsme spolu,
a proto to zvládli.“

Pro lásku dám život,
ale pro tebe tu budu,
vždycky budeme,
vždycky zůstaneme spolu.

Už si nestěžujem‘,
jak je všechno nespravedlivý.
„Život je takovej, honey!“

Vrátit se na chvíli,
okamžik setkání.
„Bylo to nečekaný,
napínavý, osudový.“


Hvězdy nám přály, když
se cesty protnuly.
„Já bych věřil spíš
v božský plány, geniální.“

sobota 14. května 2016

Au revoir!

=> Mark Forster - Au Revoir <=

Daleko jít a chtít
se nikdy nevrátit -
vím, jaký to je.

Když taje sníh,
a led zůstává
řádku let.
A nechce se mu
na povel tát.
Má plány,
nechce se vzdát,
chce po svým žít.

Já to znám,
tak mám
na vysvětlenou
jenom slova dvě.

Sebrat se, odjet pryč.
Au revoir!
Sešlápnout plyn
a zahodit klíč.

Potom klid
najít v milých končinách.
Konečně žít,
jak chci já!

Říkali
„bude to fajn,
přejde to“
,
jenomže ne.

Pořád to bolelo,
konečně teď
se můžu sebrat,
konečně jet.

Konečně nechat
ten led
v srdci roztát
teď hned.

Konečně splynout
s tím, co mi
vždycky bylo
vším.

Hnát se za
představou,
není to báječný?

Hřeje to
a vůbec nebolí.

Chci si jen
do vzduchu
zakřičet
z plných plic.

Konečně v cíli jsem,
teď začnu žít.

Pro všechno na světě
nechci moc!
Chci tam, kde jsem
ráda, tam, kde jsem svá.

Do všech koutů
chci shora zavolat,
zakřičet:
Au revoir!

Sebrat se, odjet pryč.
Au revoir!
Sešlápnout plyn,
zahodit klíč.

Potom klid
najít v milých končinách!
Jednou pro vždy si…
Au revoir!