Za sklem se mihl stín
a roztřásl touhou.
Touhou se vznést.
a roztřásl touhou.
Touhou se vznést.
Za zvuku meluzín.
Je to tak dlouho.
Ale nejde se splést.
Je to tak dlouho.
Ale nejde se splést.
Zadržený dech,
v zádech známý mráz.
v zádech známý mráz.
Ležet, vnímat tep,
žít tak dobrem v nás.
žít tak dobrem v nás.
Myslíš, že to jde?
„Za sklem se mihl můj stín.
Nechtěl jsem rušit.
Jen dotknout se snů.
Nechtěl jsem rušit.
Jen dotknout se snů.
V rytmu nočních lží
dotknout se srdce.
Pustit ti blues
dotknout se srdce.
Pustit ti blues
osamělých andělů.
Poblouzněných spás.
Poblouzněných spás.
Na čelo tě políbím.“
Co mám dělat pak?
Co mám dělat pak?
„Jen se pousmát.
Nastav světlu tvář
a zapomeň na stín.
Už jsem ti blíž.“
a zapomeň na stín.
Už jsem ti blíž.“
Důvěrně známý dech,
vůně a tóny.
„Mě neztratíš.
vůně a tóny.
„Mě neztratíš.
Nezapomeneš.“
Když všechno zhasíná
a halí se do tmy
veškerý svět…
a halí se do tmy
veškerý svět…
„…spánků se dotýkám.
Tak nerozhodný.
Tak rád tě mám.“
Tak nerozhodný.
Tak rád tě mám.“