Ač logiku to postrádá (for L.T.W.)

=> Korn - Hater <=

Vrať se do pekel,
vrať se tam, odkud jsi snad kolem šel.
Proč pořád hlídáš každý pohyb, když
ještě nic nevíš? Je mi líto,
nejsi mrtev ani živ.

Rozsviť tu zář
nad hlavami,
vzpomeň si líp,
můj neznámý.

„Vím dost, co víc
přeješ si mít?“
Všechno, co máš,
chci, abys věděl,

že jsem věřila!
Že jsem to od začátku tušila.
Ačkoli logiku to postrádá,
tak mně to pořád smysl dává.
Vždycky jsem v to věřila.

„Proč proboha
mě odháníš?
Vím o tom všem
i mnohem víc.“

Tak vyprávěj,
k čemu ta tvá…
K čemu byla

ta nejdrsnější lekce života?
A ty si tomu ještě říkáš hra.
Nejradši všechno bych to smazala!
Však pořád smysl mi to dává,
vždycky jsem v tebe věřila.

Vždycky jsem tě bránila.

„Zachovej klid
a zhluboka
se nadechni,
přijde odmlka.

Blíží se svit
a v tom já žít…“

V tom žít nemůžeš…
Řekni mi znovu, proč tu vlastně seš.
Proč hlídáš každý nádech, když jsi sám
-je mi líto,
vážně líto-
trochu mrtev, trochu živ.

Sám jsi mrtev, přesto živ.

Ač postrádá to logiku,
vidím v tom smysl.
Zůstaň se mnou,
bez tebe to nejsem já.

Krev a železo

=> Five Finger Death Punch – Wrong Side of Heaven <=

Jen krev a železo,
když žezlo třímá zlo.
Má víla spí a netuší…

Musím z krve a prachu vstát
a zase bojovat.
Sám jsem to chtěl, do pekla šel.

V polích miny a v poušti písku dost.
Ztrácím rozum. Baby, I have lost.
Však se vrátím. Vrátím se ti zpět!

Teď stojím nohama v pekle,
ale hlavu musím teď…
Teď stojím nohama v pekle,
ale hlavu musím v nebi udržet.

Horko tak vtíravý,
že pánbůh nad námi
to tady vzdal a přenechal

tu nejhorší práci nám.
O to víc těšívám
se na tebe, k nám, do nebe.

Nekonečný všehotřesení,
v polích miny a srdce bušení.
Počkej na mě, přijdu za tebou!

Jen stojím nohama v pekle
a nebe nad sebou…
Teď stojím nohama v pekle
a nebe skoro vůbec nevidím.

Když zbraně souzní,
když v noci blouzním,
když se s děsem probouzím…

Než mě tvá ruka pohladí…

…se s děsem probouzím!

V polích miny a v poušti písku dost,
ztrácím rozum. Baby, I have lost.
Střílej kolem a zachraň si svůj svět.

Když stojíš nohama v pekle,
je radost pohledět…
Když stojíš nohama v pekle,
na nebe je radost pohledět.

Risky Business (for L.T.W.)

=> Parov Stelar - Six Feet Underground <=

S větrem v zádech přichází,
bouři s sebou nese. On

k smrti rád mě děsí vším.
Blesky, rány, tichý tón.

Křičí, když se schyluje
k naprostýmu neštěstí…

Když spím,
do ucha mi zašeptá…
Vím, že brzy přijde zas,
nebude se na nic ptát.

„Máš strach,
a přitom nemusíš se bát.
Líbí se mi naše hra,
tak se vracím častokrát.

To víš,
v nebi se nedá riskovat.
A já mám risky business rád.
Život, ten musí mít spád.

To víš,
v nebi není, co bych chtěl.
A v pekle nebude to fér.
Ačkoli skončit jsem tam měl.“

Tím spíš
chci vědět, jaký plány máš.
Pravidelně srdce mý
šest stop pod zem pohřbíváš.

„Máš strach,
ale mě nemusíš se bát.
Až spadneš, tak to budu já,
kdo ti zas pomůže vstát.“

Trvá tak krátce, chutná tak sladce

=> The Glitch Mob - Skullclub <=

Trvá tak krátce,
chutná tak sladce…

Má jen dvě přání
- spojovat, chránit.

Přání,
to když se rty setkají.
Tají.

Naspěch nemá, vždyť
on jen ten nejhezčí,
on je ten mocnější…

Jak krátce trvá,
tak dlouho prchá,
než vyprchá.

V jedno spojeni
a v mžiku ztraceni,
s jedním smířeni,

smířeni plně,
jen nesmyslně.

Trvá tak krátce,
chutná tak sladce.

Čím víc jich máme,
tím víc čas klame.

Přání,
ať rty se znovu setkají.

Přání,
ať se do snů vloupají.

Příliš dlouhý den,
nesmírně krátká noc,
čas je tak šíleně…

Čas je tak zrádný,
bezcitný, chladný.

Když mráz po zádech
přidá se k dotyku,
může se ti zdát, že

trvá tak krátce,
chutná tak sladce.
A mrazí z toho jen nás dva.

Přání…
Zopakuj ten polibek…

Nejvolnější pád

=> The Glitch Mob - A Dream within a Dream <=

Dřív, než se stáhnou mračna blíž,
než nás mlha pohltí,
drž mě jako tolikrát,
když zažívám svůj nejvolnější pád.

Pád,
ten pád.
Ty víš, co máš říkat
a kde máš stát.

„Neurčitý volání
ty prosíš – prosím, přijeď sem,
mám neskutečný vidiny,
jsem nepříjemně roztřesen.“

Neboj, nejsi v strachu sám,
když hlavu pojme panika,
ochromená zůstávám stát,
celý svět mi uniká.

„Až se stíny vrátí, tak
už budu vědět, že je zle.
Že mám objímat a neptat se,
těšit se, až bude vše…“

Všechno se to převrátí
a nikdo chápat nebude,
proč nejvolnější přišel pád
a proč si vybral zrovna mě.

Až se nebe rozjasní
a slunce všemu smysl dá,
všechno bude překrásný
a nebude to náhoda.

Chtěla bych se v tenhle den
vzbudit ve tvý náruči.
Chtěla bych se probudit.

Mám v hlavě spoustu myšlenek,
stejně tak spoustu snů,
jenže slov přesně pár.
Ty víš…

Kolem sebe prašný vír
a armádu andělů,
kolem srdce val.
Přeskočíš? Ty smíš.

Skrz záři do dáli nevidím,
bolí záblesk paprsků,
než pohladí po tvářích,
dá rozhřešení
a nechá mě žít.

Halí mě bílá tma,
sny ve snech zas ožijí,
rozehraná věčná hra.
Já vím. Ty víš.