Jen tak snadno nevychladnout (For L. T. W.)

=> The Chainsmokers - You Owe Me <=

Ne tak často, jak bychom chtěli,
ne tak často, jak by to šlo.
„Všechno, co se stane,
je předem dané a psané.“
Zvláštní hra na dobro a zlo.

Spojuje nás to, co nás dělí.
Nebe, peklo, očistec… A ráj?
Drž mou ruku pevně,
je to zjevné a vzácné.
Vím, že tu jsi, strážný anděli.

Na kolena kleknout,
ruce pevně sepnout
vím, že nepomůže, když
přechází smích tebe, zčerná nebe.

Na kolena padnout,
jen tak snadno nevychladnout,
půlnoc odbíjí,
aniž pět minut by před ní bylo.

Nevidíme za roh, ba za dva.
„Za jeden den může být pryč
to všechno, co chceme,
to všechno, co máme.“
Tak to radši sám předem znič.

Na kolena kleknout,
ruce pevně sepnout
vím, že nepomůže, když
přešel smích i tebe. Už to zebe.

Cokoli, co milovat jsme chtěli,
nevěděli jak, to už je pryč,
to se nevrátí.
To spolkly hvězdy.
To odneslo nebe.

…aniž pět minut by před ní bylo!
„To by se ti nelíbilo.“

Na kolena padnout,
jen tak snadno nevychladnout,
půlnoc odbíjí,
aniž pět minut by před ní bylo.

Cokoli, co zažívat jsme chtěli,
šanci neměli, to už je pryč,
jen to bolí mě
a bolí tebe.

Přes okraj a ze srázu

=> Fall Out Boy - Centuries <=

Nic nevrátíme,
vyřčeno bylo už dost.
Chceme se vytrhnout
a znovu spojit v objetí.

Jedna chvíle je moc
a nejde vzít zpět.
Tak na čem záleží,
když v nic už dávno nevěřím?

Jen v to, že znovu udeří.

Nepochybně oděná
do nejlepších nočních můr,
zahalená v plášť,
ptá se, co si dám.
Jednu dávku, když už…

A vážně? Vážně to musí být?
Nemůžu se tomu ubránit?
Veršem, formulí,
z rukávu ti teď
vysypu pár ušetřených es…

Nic nevrátíme,
čas v tuhle chvíli snad
už ani neběží,
jen nevěřícně civí dál.

Jedna chvíle je moc,
najednou zrychlí se svět
a těžko uvěřit,
že před chvílí jsem chtěla sjet…

Sjet přes okraj a ze srázu.

Instinkty a neprostupný iluze,
pochop, že je sakra vážně zle.
Černo nad hlavou, před očima, tmou
jeden aby se dál prodíral.

Najednou tě zprudka ozáří,
reflektory míří do tváří,
tma se vytratí,
v mžiku vytratí.

Spásná chvilka, kdy „blik“ -
otazník ve vykřičník
se šmahem promění.
A zapíše se do dějin.

Chvíle bez nadějí
mění se na prozření.
Vtiskne se do dějin
a zůstane v nich staletí.

A pak celý svět obletí!

Ode dneška navždy
přejeme si smích,
ať ho má dost každý,
ale hlavně my!

Nic nevrátíme,
vyřčeno bylo už moc
a slova poletí
a zapíšou se do dějin.

Nic nevrátíme,
jedna chvíle je dost,
slova, ta vypustíš
a zůstanou tu staletí.

A pak celý svět obletí.