úterý 24. září 2013

Poslední jednání


=>Röyksopp - Triumphant <=

Nesvítí z oblohy, temnota napoví,
blíží se pověstný poslední jednání,
nemáme bez pochyb zrovna moc na výběr,
trápit nás nemusí obvyklý váhání.

Nesvítí z oblohy, zima je ukrutná,
hřeje mě pocit, že konečně přijde ta
chvíle, kdy skončí se věčný boj o žití,
když síly dochází, člověk se nezdráhá.

Nesvítí z oblohy, v náruči nejhezčí
teplo je, hřeje mě pocit, že neskončím
sama v těch plamenech, který nás sežehnou,
když síly dochází, člověk se neloučí.

Když se hradby všude kolem hroutí,
když se zlomky skály dolů valí,
když se svaly v křeči samy kroutí,
neplakejme, přece nejsme malí.

Ve dvou se to v peklo lépe táhne,
nikoho to ani nezarmoutí,
když se svaly samy znovu napnou
na začátku naší nový pouti.

Až se za obzorem světlo zjeví,
na hradby se spolu postavíme
a než amok zase v poklid přejde,
spojme naše duše v jednu duši.

Spojme naše těla v jedno tělo,
dřív než záblesk spálí všechno kolem,
po okolí hrůzostrašně hřmělo,
hlava z blesků neúprosně bolí.

Vybírat si umí každý, ale
kdo dokáže jenom odolávat?
Přejeme si lidi nepotkávat,
přejeme si zmizet ze svých rolí.

Až uslyšíš další silný hřmění,
nezapomeň moje ruce držet,
ať nás plamen vezme oba naráz,
ať nás blesky oba naráz skolí.

Když se do hor valí oblak kouře,
když se na nás chystá dalších bojů,
máme po krk všech těch nepokojů,
z hradeb uletíme, máme křídla.

Když se hradby všude kolem hroutí,
když se zlomky skály dolů valí,
ani trochu nás to nezarmoutí,
my dva jsme se milovali.

Nesvítí z oblohy, temnota napoví,
blíží se pověstný poslední jednání,
nemáme bez pochyb zrovna moc na výběr,
trápit nás nemusí obvyklý váhání.

pátek 20. září 2013

Boj s peřinou

=> Trust - Candy Walls <=

V srdci sníh a mráz,
slunce pálí cejch,
řeka boří hráz.

V dešti v ulicích
bytost tančící,
toužící.

Kdo chtěl spojit svět
s představou
o klidu?

Máme na výběr?
Mezi námi
nekonečno snů.

Vlasy ve větru,
dotyk vzdálený,
nekonečná pouť.

Líbám tvoje rty,
nejednou
a ne náhodou.

Plním papíry
sladkým vyznáním,
který zahodím.

Patetický pláč,
abys pochopil,
že mě vážně máš.

A stále sním
o dotycích…

Nevědět, zda smím…
Smrtící…

Ten noční boj
s peřinou…

Když vzdechy zní
krajinou…

Přesládlý vyznání,
čert ho vem.

On vyzvání.
My neberem…