=> Visions of Atlantis - The Poem <=
„Sám v překrásnym pokoji,
nikoho tu nechci mít,
ale Tebe bych si přál.
Umoudřil se kolem svět,
přesto boje vyvstaly
v srdci kopím bodaným.
Víš, že za to můžeš sama Ty,
že se v nocích opíjím.
Odhalila jsi mi svou
lásku pěkně s rozvahou
a teď jsem tu zase sám!
Na cokoli se podívám,
kousek Tebe ve všem mám.
Jednoduše zůstaň se mnou…
Navždy!“
V tortuře se vyžívám,
v trápení Tvém systém mám.
A jsem ráda, že to klape.
Přes Tvou bolest musím říct,
že hluboko se zarýváš
a dny jsou prázdný, když musím pryč.
„Vždyť já
na rtech ještě po třech dnech
cítím vůni dechu. Nech
mě chvíli užívat si krásu.
Vždycky v tenhle okamžik
budí se ve mně ten romantik,
splní to, co slíbí.
Věř mi.“
Byla to jen náhoda?
„Co, tahle je jiskra života?“
Byla to jenom náhoda?
„Bez Tebe jenom prázdnota.
Prosím…
Dřív než hruď mi rozdrtí
a srdce znovu pobodá,
nech mě ještě krátkou chvíli…
Nech mě vlasy pohladit,
energii ucítit,
nech mě strávit s Tebou další
krásnou noc!
Splním, co si budeš přát,
když mě bude Tvůj dech hřát
navěky na prsou!“
Vůči mě nemáš žádný dluh,
bezelstná je láska má,
jsi jediný, komu ji dávám.
