Poslední upřímný rebel (Tisíc a jedno přání)

=> Fall Out Boy - The Last of the Real Ones <= 

Nepočítám na roky,
ani století.
Počítám „bezva“.
Počítám „sakra“.

Nesčítám ovečky.
To radši pálím
na papír slova.
Sakra, sakra!

Ani trochu tuctová
jako ti kolem.
Jako ti všichni
v ulicích města.

S čirou hranou skromností,
s iluzí vášně,
života… To jako vážně?
Já vím, co chci.

Neumírat v zajetí,
zažít to pravý objetí,
šokovat a urazit,
nepřežívat, žít.

Mám tisíc a jedno přání
a ty nemáš ani zdání,
co všechno chci, ani že jsem
poslední upřímný rebel.

Přiznávám.
Chci modrý z nebe.
A ke všemu taky tebe.

Berte si to osobně,
vždyť to tak myslím.
To je snad jasný.
Že je to jasný?

Bez emocí není nic.
To je to krásný.
Bezcenný vášně
a dojem spásy.

Všechny ty hry na štěstí
jak na obrázku
v jeden moment
dala bych v sázku.

Za jedno další šílenství,

kdy bolest přejde.
Kdy fakt přejde.
A kdy vím, co chci.

Netopit se v dojetí,
zažít to pravý objetí,
ponořit se do zlatých
a zkusit další hřích.

Mám tisíc a jeden důvod,
ti zastřít, odkud jsem přišla.
Ti neříct, proč jsem
poslední upřímný rebel.

A ke všemu že chci tebe.
A co teprv modrý z nebe.

Kde se berou, odkud přichází
slova, která všechny odhání?
V srdci přece. Kde jinde je vzít
a zůstat při tom jedním z posledních…

Projít vesmírem.
Vznášet se a plout.
Nezůstat v naději,
která neplatí.

Stačí masku odhodit.
Stačí konečně si říct, co chci.

Neumírat v zajetí,
zažít to pravý objetí,
šokovat a urazit,
drze se pobavit.

Mám tisíc a jedno přání
a ty nemáš ani zdání,
co všechno chci, ani že jsem
poslední upřímný rebel.

Přiznávám.
Chci modrý z nebe.
A ke všemu taky tebe.

U nejhlubších srdce bran (For R. H.)

=> Yungblud - Psychotic Kids <=

Tenkrát jsem to byla já.
Věděls, že jsem to byla já.
Pěkně schovaná v pozadí.
Coby kdyby?
Všude krysy, všude hadi.

Blázni jsou sví
a nikdo do nich nevidí.
Čistí a sví,
tak dobří a tak průhlední.

Tak se radši od nich držme dál.
Moudřejší je šašek než sám král.
A moudrých svět se bojí víc,
víc než zbraní, neštovic a potop.

K pochopení stačí jeden krok,
štěstí je stav mysli, tvrdí každý cvok.
Není dvakrát stejný, nemá srovnání,
je ho ale dost, a tak se ubrání.

K pochopení stačí změnit svět
vlastní hlavy, myšlení a slov.
Nikdy není stejný, nemá srovnání
a má tolik podob!

Blázni jsou sví
a pokaždý si rozumí.
Dva blázni, to
je čiročirý vítězství.

Blázni jsou sví
a nikdo do nich nevidí.
Věří si. Ví, že
přitom jsou tak průhlední.

Korále, střapce, rolničky
a naučený smích.
Oči blázna v odlesku
lampy, to je hřích.

Korále, střapce, rolničky
a v duši svádí boj.
S vnitřní tmou a představou,
že tříští se jak sklo.

Blázni jsou sví
a navzájem tak průhlední.
Čistí a sví
a jiní do nich nevidí.

Lidi jsou zlí
a blázni vidí dobro tam,
tam v zákoutích,
až u nejhlubších srdce bran.