Pravidlo dvou (For L. T. W.)

=> Saro - Eyelids <=

Ten hlas v hlavě
zas se rozkřičel,

táhne do tmy
a pak do světel.

To se ví,
to se smí
jen stěží.

Prázdnota, temnota,
deja vú.
Tohle mě nebaví,
pusťte mě pryč.

To se mi nelíbilo,
nikdy mě nebavilo.
A co mě uklidnilo,
zmizelo.

Ten hlas v hlavě,
někde za čelem.
„My jsme střepy.
Štěstí nenesem‘.“

Pak se ví…
Je to zlý
a čas běží.

Temnota, záblesky,
deja vú.
Toho se nezbavím.
Pod kůží mám

to, co mě s tebou pojí,
to, co mi nedovolí
odevzdat tělo a jít
světlu vstříc.

Pohled prázdný,
bolest u spánků.
Světlo cestu
razí přes víčka.

To se ví,
je to zlý,
ještě horší.

Temnota, záblesky,
deja vú.
Tohle je nepsaný
pravidlo dvou:

jeden to nepřežije.
Druhý s tím těžko žije.
A pak se střepy znovu
rozsypou.

Pohled prázdný,
bolest na hrudi.
Střepy letí,
osud nepočká.

Pak se ví,
že je to,
jak má být.